Zloba

Sníš o světě bez nadsázky,
stává se výzvou.
Zříš na čele první vrásky
a padáš únavou.

Pojď, sílu ti vrátím zpátky
svou tvář ti zjevím.
Pohledem probudím tvůj vzdor,
vzpoura mysli, hřmot i chór.

Jsem vzdor! Jsem plamen! Jsem žár, i chladný kámen!

Já jen toužím to vnímat, jak zdá se jsem jiná
Kde je síla stát v čele prvních řad
Za něco se rvát
Rány vnímám a ztrácím svůj dech pod hladinou
Moře klamů, zrad
Měla bych se bát
Kdo zachytí můj pád

Přeci to nevzdáš!
….slyš co Ti káže Luny svit
Přeci to nevzdáš!
….jak by jsi moh sám sebe ctít?
Přeci to nevzdáš….
….čti z mojí tváře, krve pij
Přeci to nevzdáš!
….z výkladu snáře výzva: Žij…

Přeci to nevzdáš….

Hnán hrdě a bez přetvářky,
jen ať si přijdou.
Vzdor-odpověď na překážky
ostré drápy tnou.

Boj za všechny padlé lásky,
za pár snů, jimž věříš.
Vzepři se, vlastní cestu zvol
s dravostí řek z úpatí hor.

Jsem vzdor! Jsem plamen! Jsem žár, i chladný kámen!

Já jen toužím to vnímat, jak zdá se jsem jiná
Kde je síla stát v čele prvních řad
Za něco se rvát
Rány vnímám a ztrácím svůj dech pod hladinou
Moře klamů, zrad
Měla bych se bát
Kdo zachytí můj pád