V soumraku stíny se sklání.
Do mých zahrad, poutníče, smíš.
K tůni z nadějí
se laně sklánějí.
Můj sen jen pel na snítcích šalvějí.

Do květů mandragor vdechni své touhy, paní má.
Kdo němý svědek byl, ať mlčí – růže Jerišská.
Ochutnej zralých vín,
diadém z kapradin.
Za zavřenými dveřmi ochutnej všeho, co ti nabízím

Dálky tě zvou tisíc mil.
Rány smyl vlahý déšť, slzy pálí.
Dej náruč mi svou, dej mi sil
projít mou třináctou komnatou.

Komnatou….. a z dlaně mi hádej!
Komnatou……

Od mých komnat klíč ze tvých dlaní.
Brány svých cel otvírám.
Tak přejdi říčný brod,
hlubin mých tajný vchod,
tam z břehů jezer vstoupíš do mých vod.

Na listech krůpěj rosy, vůkol země spálená.
Pár plodů z jahodí, kdes v náručí mé schoulená.
Kdo ptal se, zdali znám,
žes můj jsi život sám.
Ač lačním, jedno slůvko zmůže víc, nežli plný džbán.

Dálky tě zvou tisíc mil.
Rány smyl vlahý déšť, slzy pálí.
Dej náruč mi svou, dej mi sil
projít mou třináctou komnatou.

Komnatou….. a z dlaně mi hádej!
Komnatou……