Závist

Strach ani žal ani zlost necítíš
V srdci jen přítmí němých skal.
Žádnej směr, ani cíl, netušíš, kam míříš,
není nic, o co by si stál.

Jsem Tvojí nadějí, jsem kouzlo letní noci.
Hořící pochodní a zvonem, co zněl.
Jsem Tvoje závist, otevírám Ti oči,
jen se mnou uvidíš, co vidět bys měl.

I řeky maj svůj břeh,
soutoky pojí hladinu chladnou.
Až se Ti zastaví dech,
kdo poví: Prosím, dýchej dál?
I stromy maj proč kvést,
v koruně ptáci domovy najdou.
Temnota ve čtyřech zdech,
Otevřít oči mnou nech,
uvidíš sám…

Tak teď už víš, co je být v mé moci,
tuláku bez citů a sil.
Tvou duši prázdnou naplním emocí,
první, co jsi kdy ucítil.

Jsem žár i vábení, jsem pravdou ve Tvých očích
dar vzácných perutí, má křídla, tvůj let.
Stačí jen mávnout, a z perspektivy ptačí
uvidíš poprvé, co nabízí svět.

I řeky maj svůj břeh,
soutoky pojí hladinu chladnou.
Až se Ti zastaví dech,
kdo poví: Prosím, dýchej dál?
I stromy maj proč kvést,
v koruně ptáci domovy najdou.
Temnota ve čtyřech zdech,
Otevřít oči mnou nech,
uvidíš sám…