Svítá.
Za slzou jen slza padá,
slib vepsaný v listy zpráv:
„Já se vrátím, živ a zdráv,
a naše časy přijdou.“

Tam v pláni vzpomeň písní
snů těch, co skryla zem.
Co touhy člověk vysní,
jak málo zbyde jen.

Duše nás dvou až k nebesům vznést,
Nemaje křídel, přesto dotkly se hvězd.

Ještě svírám zbytky snů, a mou skráň
jen nebeská pláň k sobě poutá.
Proklínám čas, jenž minul mou dlaň,
a z obrazu zůstal jen rám.

Svítá.
Kdos ty, jenž v srdci chováš
kouzla chvil, co braly dech?
Svět vás pojil v pestrých snech.
Teď snítky myrty vadnou.

Hlavu kloním v trpkém bolu,
Mráz ovanul mou tvář.
Kéž opět sníme spolu,
Kéž plamen z pod mých řas.

Ve stínech rovů vše, co zbylo z vás.
Sen v trnech růží. Ne! Ještě máš čas.

Ještě svírám zbytky snů, a mou skráň
jen nebeská pláň k sobě poutá.
Proklínám čas, jenž minul mou dlaň,
a z obrazu zůstal jen rám….
…. A v něm temný anděl

Jenom temných andělů se ptej, čí zvůli plnili chladnou…
Věř, nad srdce rvou nic nemá tahle zem…
Jenom temný anděl má tu moc, odvahu snít, když naděje vadnou…
Věř, nad srdce rvoucí nic nemá tahle zem…

Ještě svírám zbytky snů, a mou skráň
jen nebeská pláň k sobě poutá.
Proklínám čas, jenž minul mou dlaň,
a z obrazu zůstal jen rám.