Stokrát vládla noc,
stokrát rozjasnil se den.
Větru, bouří víc než dost,
pro pár snů requiem.

Svárů řeky proud,
slova s váhou rajčích per.
Plaché múzy v trýzni pout,
cesty domů ztrácí směr.

Srdce prázdný chrám,
úděl tažných ptáků přijmnout.
Dveře bůhvíkam
s nadějí otvírám….

Já Tě znám,
i Ďábel se mnou cítí.
Já Tě znám,
máš tisíc jmen a vnad.
Toužím vstát,
však zmírám ve tvých sítích,
nastokrát v knize nálezů a ztrát.

Vstávej! Jen jsi spal.
Kde tvé pláně známých míst?
Návrat domů sytil žal,
spáry dravců, ruiny hnízd.

Na prsou tíhu skal,
zní chórem větru sten
z partesů tvých katedrál.
V poli vlčích máků rmen.

Srdce prázdný chrám,
úděl tažných ptáků přijmnout.
Dveře bůhvíkam
s nadějí otvírám….

Já Tě znám,
i Ďábel se mnou cítí.
Já Tě znám,
máš tisíc jmen a vnad.
Toužím vstát,
však zmírám ve tvých sítích,
nastokrát v knize nálezů a ztrát.