Smutek

Můžeš mít třeba zlatej důl
a náruč bezednou
a v mysli Tvé jen výjev obrazů
co jednou vyblednou.

Poznal žal, poznal rub i líc
a jak chutná dotek dnů
kdy i pouhý den bez bolesti
má mnohdy váhu snů.

Co jsem míjel,
neslo rány šrapnelů,
zkázy křídel
na zem padlých andělů
s věrným stínem
i těch snů si vážili víc,
ten kdo poznal pohled můj, žal, rub i líc.

Kapek rej, co ti zdobí tvář
to pravý slzy jsou.
Pro mě každá z nich je svatý grál,
manou nebeskou.

Měl to být let, ale přišel pád,
jsem žal a jdu ti vstříc.
I ten úspěch jinou příchuť má
a vážíš si ho víc.

Co jsem míjel,
neslo rány šrapnelů,
zkázy křídel
na zem padlých andělů
s věrným stínem
i těch snů si vážili víc,
ten kdo poznal pohled můj, žal, rub i líc.

Máš, cos chtěl…
když máš pocit, že se ti hroutí celej…
svět tvůj měl

jinej směr a kolama kroutí, plný….
černých děr…
na vlnách snů dopisy v láhvi, tak si….
važ těch dnů, než ty mé přijdou

Co jsem míjel,
neslo rány šrapnelů,
zkázy křídel
na zem padlých andělů
s věrným stínem
i těch snů si vážili víc,
ten kdo poznal pohled můj, žal, rub i líc.