Tvůj čas, jak vítr z dlaní ztrácíš, a rány se nehojí.
V rozpuku života jen jizvy, stálý strach, že světla v očích zhasnou.

Bloudíš v kruhu, a stále do stejných vod. Jistotu nikde žádnou.
Znova a znova ten samý, zrádný brod. Nadějí křídla chřadnou

Jít …..
Jak dál můžou žít
Poučen každou ze svých ran.
sny mé v ozvěnách krutých
Nač pouze snít?
ran? Touhám vzít
Na dlani klíč od všech bran
klíč od všech bran?

Jediný krok, a svět by vlil
i žhavou lávu do tvých žil.
Jediný pohled, blíž je cíl,
svět neobyčejný.
Jediné chvíle pozvednou
jistoty číši bezednou.
Jediný úsvit napříč tmou,
a nic už nebude stejný.

Doufat, jak v krůpěj rosy list růží, když dech slunce zahoří,
že změny přijdou, a ty v trávě bosý snít zas opět budeš jednou

Stěny tvé cely, kde jen paprsek slunce smí. Prý štít je na nástrahy.
Co vlastně tušíš o světu za tou chladnou zdí, pod pásem mléčné  dráhy?

Dát…
Svítání dnů
si ještě šanci, dokut plá
svou tvář ztrácí jen ten, kdo
v tvé hrudi víc,
vzdal se svých snů
a překážkou jen vůle tvá.
a překážkou  jen vůle tvá.

Jediný krok, a svět by vlil
i žhavou lávu do tvých žil.
Jediný pohled, blíž je cíl,
svět neobyčejný.
Jediné chvíle pozvednou
jistoty číši bezednou.
Jediný úsvit napříč tmou,
a nic už nebude stejný.

Jistoty dálav rozeznít  jediným slůvkem „žít“.
Kde stopy, co dávno zavál sníh na hřejivé stráni?