Irae ztělesňuje emoce, mezi které patří zloba, hněv, vzdor….

Emoce, které jsou vnímány především negativně. Pokud převládnou, tak negativní jistě jsou. Nicméně jsou to zároveň emoce, které pomáhají zdolávat překážky, dávají sílu se za něco rvát, o něco bojovat. Emoce, které přimějí zatnout zuby a pěsti, a znovu povstat z prachu cest. Nevzdávat se, a nenechat se zlomit v době, kdy už převládá pocit, že člověk nemá sílu jít dál. Vzdorovat nepřízni osudu, jít proti proudu, nepřestávat bojovat.

Po něčem toužit, něco si přát, o něčem snít….To jsou mocné emoce. Vkládají do srdcí naděje a dávají životu směr, cíl a smysl. Ale životní cesty nejsou dlážděné, značené, ani snadné. Rozhodně ne ty, které někam vedou.

V životě obvykle nedostaneme to, co si přejeme, ale to, o co usilujeme, za čím si stojíme, a za co bojujeme…

Touha nemůže přežít, pokud za ni člověk přestane bojovat…

Není ostuda bojovat za něco, přestože to jiní nechápou.Ostuda je ustoupit a vzdát se jen proto, abychom se zavděčili někomu jinému.

Kdo bude stále dělat jen to, co od něj očekávají druzí, může si na náhrobní kámen rovnou nechat napsat: “Můj život se líbil každému, jen ne mně.“