Danae…
Ztělesnění strachu, obav, nejistoty..
Strach….Jedna z emocí, které by se chtěl v životě snad každý vyhnout. Emoce, která s sebou vláčí punc negativního. Ale opravdu s sebou přináší jen negativní stránky, a nic ve prospěch člověka? Strach je základní reakcí na skutečné či vnímané ohrožení, která nám pomáhá vyhnout se nebezpečným situacím. Ať už jako pud sebezáchovy, ochranný štít, nebo jen jako důležitý poradní hlas. V ohrožení může být nejen zdraví, ale i budoucnost člověka, plány, sny, představy a ideje…
Naše obavy se mohou zdát jiným i přehnané, nebo zbytečné. Ale každý jedinec je jiný. Co je pro někoho nepodstatné, a klidně se bez toho obejde, je pro jiného nepostradatelné, a pocit děsu mu může nahánět už to, že by o něco takového mohl přijít.
Může se stát, že narazíme na dvě skupiny lidí. Té první se strach a obavy lepí na paty neustále, tu druhou však tolik nezatěžují. Pokud bychom oslovili ty, kterým strach a obavy tolik nekříží cesty, a zeptali se jich, co by dělali v případě neúspěchu, prohry….., většinou budou mít odpověď. Budou mít jiné alternativy, představu i o jiných cestách, volbách, možnostech… Jejich pohled nebude upřen pouze na jednu jedinou možnost nebo volbu. Pokud ale oslovíme ty, které obavy sužují, setkáme se spíše s opakem. S lidmi, kteří třeba ani neví co by si počali, pokud by se jejich obavy naplnili, s lidmi, kteří nebudou vidět jiné možnosti, nezvážili, že nikdy není jen jediná cesta. Kteří sami dali svým volbám punc ojedinělosti, a jejich cesta se stala jediným možným „středem jejich vesmíru“.
Představme si člověka, kterého naplňuje spousta věcí. Má kolem sebe spoustu lidí, kterým na něm záleží, má řadu možností, a řadu úspěchů za sebou. A ten člověk se zaměří na určitý cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Cíl, pro něj nový, který nikdy neokusil, a jediné co má jsou sny, a vlastní vytvořené představy o něm. A na ten vsadí vše. Všechny dosavadní jistoty smění za jednu neznámou nejistotu, na kterou vsadí. Vše ostatní odsune stranou. Co se stane, pokud se objeví sebemenší událost, která nezapadá do toho snu? Která není podle toho, jak si představoval? Pro člověka, který si své „jistoty“ a alternativy ponechal, v podstatě nic. Ale u člověka, který vsadil vše na jednu kartu, se dostaví strach. Není ovšem neopodstatněný. Jeho podstata spočívá ve varování. V tom, že se dotyčný vydal za cílem, který kdyby se nenaplnil, nebo nebyl takový jako v jeho představách a snech, přišel by o vše. V tomto případě je tedy strach opodstatněným varováním, a při jeho přehlížení se člověk opravdu řítí vstříc nejisté budoucnosti s možností ztráty všeho, co z něj dělalo to, čím doposud byl.
Vždy jsou jiné možnosti, jiné cesty, jiné alternativy.
Co pomáhalo před strachem třeba lidem, bojujícím v bitvách, válkách? V době, kdy naděje na přežití byla mizivá, nebo dokonce žádná? Co pomáhalo potlačit obavy a strach? Jejich „středem vesmíru“ nebyl jejich vlastní život, na který se upnuli. Ale myšlenky na to, že i když padnou, jejich smrt nebude zbytečná. Byla to víra v lepší život dalším generacím, jejich rodin a blízkých. Mnohdy i to, že smrtí život nekončí, a že po ní není prázdnota, ale něco mnohem více. Ať to bylo cokoli, pomáhalo jim to zbavit se strachu. Navíc bez absence strachu, by u nich ani nevznikly myšlenky, které by je přiměly stanout hrdě se zbraní v ruce. Kdyby u nich nevznikl pocit obav a strachu, nevznikla by ani myšlenka, že jsou věci, na kterých záleží více než na jejich životě.
Můžeme se snažit strach a obavy umlčet, nevšímat si jich. Ale umlčením varovných signálů se podstata problémů nevyřeší. Strach a obavy poukazují na věci, volby a události, u kterých nejsme připraveni na možné prohry a jejich dopady, nevytvořili jsme si žádné jiné alternativy, případně jsme je zavrhli, a tím ohrožujeme sami sebe. Nenechávejme se tedy těmito emocemi ovládat. Ale zároveň jim dopřejme sluchu!! A vždy zvažme i jiné alternativy, jiné cesty a možnosti.